Pár veršů z mé hlubiny

Útěk tunelem za světlem duhy

14. srpna 2009 v 16:23 | Yone
(Nehledejte žádnou souvislost mezi tou věcí a jejím názvem....)

Tož.... tohle jsem psala pěkně dávno.... A vlastně to ani není pořádně dokončený. A Asi ani nikdy nebude. Mám poslední dobou dost silný výkyvy nálad..... A...... často jen tak ležím a zírám do stropu.
Na lůžku ležela celá bledá,
odpojili jí od dýchání....
tu, co únik z reality hledá,
čeká už jenom strádání.
Někde hluboko v nitru mě to tlačí...
Vidíš tu barevnou ledovou klec?
Jednou za čas ti to stačí!
Koukej si odvyknout na tu věc!
Mám pro tebe lék v krabičce duhový,
pořád jen čekáš, kdo tvý nesmyslný otázky odpoví?
Tak se zasměj času
a přestaň doufat v "zítra"
...................................................


Procházka a proměna, když jen Prázdní bdí.

14. června 2009 v 23:12 | Yone
Projdu se procházkou kolem hřbitova,
abych spatřila krásu domova.....
Má chiméra směje se, ty to víš,
co na dně propasti uvidíš?
Utíkám lesem se smíchem šíleným,
Zabila jsem vránu úderem jedním a cíleným.
Zazpívej své sbohem samotě,
Naposled potěš se s ozvěnou,
Život tě pozná jinou, ne však změněnou.
Jak když se chiméra převlékla za kotě.
Utíkej s řevem co energii dává,
jako když chiméra po staletí vztává.
Zasěju se večeru, zasměju se ránu,
A potom se smíchem, změním se ve vránu.
Ach.... jak miluju to ticho noci.
Když jen Prázdní bdí.



Yone

Chjoooo..... další hloupá rádoby-básnička. Sním o tom, že dokážu napsat něco opravdu originálního. A taky jsem chtěla být trochu pozitivní... Ale asi toho nejsem schopná.

Probdělé noci tvorům ze tmy a léčivý déšť.

8. června 2009 v 2:37 | Yone
Pár kapek černého deště

do skleničky od léku ukryji,
mé dvě tiché múzy neusly ještě,
do srdce si křížek vyryji.

Nechci slyšet o světě,
je jako jed pro duši.
Můj svět podobný je kometě
-jen kus ledu, o citu nic netuší....
Žiju na malé temné planetě.

Lidé co jsou kolem nás,
snad jenom jed pijí,
ta trocha deště- jedna z krás,
co v nitru mích múz žijí.

Probdělé noci tvorům ze tmy,
spát ve dne svým múzám dám.
A nám prázdným čas před tím, než se setmí
a léčivou vodu když se cítí sám.

Nesmyslné blouznění,
prázdná slova nic nespojí,
trochou léku celý svět nezměním,
tak zamknu se v duši jak v pokoji.




Yone

(Yone je noční tvor. Půl třetí ráno pryč a ona ještě nespí............ celou tu dobu jsem psala tuhle básničku (přeháním) ale i tak nedává smysl.... já prostě píšu a píšu první co mě napadá. Skoro mě to až děsí, jaké věci se mi honí hlavou........)

Slečna Prázdná hledá domov....

7. června 2009 v 12:31 | Yone

Jen pár těch co pro ně má smysl žít….
Kráčím temnotou zas a znova.
Únik z reality měl můj smysl bdít,
Má duše jsou jen poloprázdná slova.
Své místo hledala všude….
V hlasu lesa, v tichu hřbitova,
Kde jen mé já bude,
Kde ucítím vůni domova…?
Hyeny se smály,
A já jsem tiše plakala,
Vždyť, čeho by se bály?
Ale já už svět tak zklamala.
Slečno neznámá, prázdná, černobílá,
Kde se ztratila tvá slepá víla?
Kdes naději nechala?
Doma, v skryté hlubině,
Bez života, vody v pustině…….
Těch pár milovaných co mám
Kde jsou? Kam zmizeli?
To málo života co znám,
ta Světla co oči mé viděly,
Na dně studny vzpomínám.

Yone

Jen mých pár vran zapláče.

6. června 2009 v 10:53 | Yone
Plakala bych, kdybych mohla snít,
Psát temné řádky s mojí duší…
Chtěla bych se smát a chci žít…
Mých pár vran co mou smrt tuší….
Mé nepřátele život můj jen ruší.
A mí přátelé? Kdo ví…
Jen smrt smrti smrtí odpoví.
Má inkoustová krev jako morfium chutná…
Léčím se jí ze zranění.
Tak proč jsem tam smutná?
Čekám na své zatmění.
Chci se vidět cizíma očima.
Nechce mi je někdo dát?

Je mi smutno... nevím kdo jsem......... chtěla bych vědět, jak mě vidí ostatní.... mám pocit že jsem otravná. Stydím se za sebe. Potřebuju psychiatra.
Otec si myslí, že mám comlex méněcennosti.
 
 

Reklama